Úvodem

      Praha je bezpochyby jedním z nejkrásnějších měst světa. Vděčí za to především historické části – tedy Starému městu, jehož zástavba pochází hlavně z doby Karla IV., českého krále a římského císaře. Důležitou součástí jedné z turisticky nejatraktivnějších pamětihodností Prahy, totiž Královské cesty, která se táhne ze Starého města na Hrad, je právě jedna z dominant Prahy – Karlův most.

Předchůdci Karlova mostu

      Již v roce 935 byl v Praze zřejmě most, protože se o něm mluví v souvislosti s převozem těla knížete Václava (pozdějšího Svatého Václava) ze Staré Boleslavi do Prahy. Kde přesně stál, nevíme, ale je pravděpodobné, že spojoval malostranský a staroměstský břeh města a byl asi dřevěný. Existenci mostu potvrzuje ve městě Fraga i Ibrahím ibn Jákúb, obchodník a kalifův vyslanec ze španělské Cordóby. Navíc se zdá, že pozůstatky mostu může potvrdit i současný archeologický průzkum.

      Další dřevěný most je připomínán v r. 1118, aby dle další zprávy roku 1157 byl zničen povodní. Nahradil ho kamenný most zvaný Juditin, zbudovaný v letech 1158-1172 (podle jiných pramenů byl dokončen v roce 1182). Byl pojmenován podle Judity Durynské, manželky knížete Vladislava II. (roku 1158 byl povýšen císařem Friedrichem Barbarossou na druhého českého krále). Královna Judita nechala most postavit údajně proto, aby si místní české obyvatelstvo naklonila na svou stranu: dosazovala totiž jako Němka do královských úřadů své soukmenovce, a to k velké nevůli Pražanů. Románský most, jehož vzorem byl most v bavorském Řezně (Regensburg), měl, podobně jako pozdější Karlův most, věže na obou koncích, které se zčásti zachovaly, a patrně také sochařskou výzdobu. Byl 514 metrů dlouhý a sedm metrů široký, tedy širší než pouze čtyři metry široký most Bénézetův v Avignonu. Ovšem jeho 27 klenebních polí bylo podstatně nižších, než jsou dnešní klenby mostu Karlova. Připomeňme, že v románské Evropě nebylo mnoho kamenných mostů: most v německém Řezně je z roku 1135, v saských Drážďanech byl kamenný most přes Labe v roce 1119, ve Würzburgu roku 1133, v Londýně a v toskánské Florencii roku 1176. Juditin most byl postaven z temně červeného pískovce, v řece bylo dvacet pilířů, dalších pět bylo na přilehlých březích. Traduje se, že plastika Bradáče zasazená do zdi dnešního Karlova mostu je vlastně portrétem stavitele Juditina mostu - tak tomu bylo i na mostech v Řezně a Drážďanech. Jediný český mnišský řád Křižovníků s červenou hvězdou, který založila sv. Anežka Česká, byl pak pověřen péčí a ochranou mostu. Na druhém břehu Vltavy u paty Juditina a později Karlova mostu má po staletí své sídlo řád johanitů - dnes Maltézských rytířů.

      Zbytky Juditina mostu lze najít ve sklepech malostranských domů, v nižší malostranské mostecké věži a dále v klášteře křižovníků, kde stojí příznačně pojmenovaný kostel Panny Marie pod řetězem na konci mosta. Do dnešní doby se z mostu dochoval i románský reliéf v interiéru menší malostranské mostecké věže (zobrazuje sedící postavu, zřejmě panovníka, který odevzdává listinu klečícímu - existují různé názory, o jaké postavy a jakou událost se mohlo jednat). Ve zvýrazněném nárožním rizalitu křižovnického kláštera je zastavěna staroměstská mostecká věž ze 13. stol. a pod průčelím kláštera se dochoval krajní staroměstský oblouk (v dnešní galerii). Další zbytky oblouků jsou ve sklepech několika domů v ulici U Lužického semináře. Hlava Bradáče, která je dnes ve staroměstské nábřežní zdi, byla původně také na Juditině mostě, zřejmě na prvním staroměstském oblouku, a sloužila jako vodočet. Jak vypadala románská mostní dlažba je možno vidět u viničního sloupu sv. Václava na nároží kostela sv. Františka.

Přípravy ke stavbě

      Juditin most byl poprvé těžce poškozen již století po svém dokončení - při zničující povodni roku 1272. Spojoval oba břehy Vltavy i během vlády Karlova otce Jana Lucemburského a to až do 3. února 1342, kdy byl ze tří čtvrtin (zbořeno bylo 18 z 25 mostních pilířů) stržen náporem ledu a naplaveného dřeva. Jan Lucemburský chtěl provést pouze nejnutnější opravy mostu původního, Karel byl však pro radikálnější řešení: přál si postavit most nový. Požádal o příspěvek Řád mostních bratří, jelikož jeho otec byl, jako vždy, na štíru s financemi. Pomohl mu i pražský arcibiskup, který uspořádal sbírku v celé diecézi. Odklízení trosek Juditina mostu trvalo celých osm let, po které se lidé přepravovali přes řeku povětšinou na vorech, což byla situace pro rozvíjející se město dlouhodobě neudržitelná.

      Z archivních materiálů vyplývá, že projektantem a prvním stavitelem mostu nebyl Petr Parléř, jak se často uvádí, ale jistý mistr Otto, zvaný též Otlín. Mistr Otto byl zralý muž s bohatými zkušenostmi – podílel se například na stavbě mostu v Roudnici nad Labem.

      Petra Parléře (žil v letech 1333-1399) povolal Karel IV. do Prahy coby třiadvacetiletého mladíka, aby po smrti Matyáše z Arrasu (+1352) pokračoval ve stavbě chrámu sv. Víta. Zřejmě měl o něm dobré reference, a proto mu svěřil i stavbu kamenného mostu. Němec Parléř, později trvale žijící v Praze, se díla zhostil obdivuhodně. Vedle složitých uměleckých problémů vyřešil i nemalé technické těžkosti: například důkladná bednění v řečišti s prudkým proudem, aby šestnáct pilířů mohlo mít základy hluboko pod korytem Vltavy. Jestliže jejich stabilita nebyla dodnes ohrožena, jak potvrzují stavaři, je to až k nevíře. Ale třeba sehrály svou roli i magické nápisy na Staroměstské mostecké věži...

      Karlův most je postaven z pískovcových kvádrů spojovaných maltou, vyráběnou s použitím hydraulického vápna, odolávajícího vodě. Základy pilířů jsou uloženy na roštu z dubových kmenů, na nichž jsou uloženy mlýnské kameny spojované železnými kramlemi zalitými olovem. Aby olovo do spojů zateklo, bylo tuto operaci nutno provádět na suchu, tj. v suché stavební jámě. Most je dlouhý 515,76 m, široký 9,5 m (patřil mezi nejmohutnější mostní stavby své doby) a spočívá na 16 obloucích nestejného rozpětí od 16,62 do 23,38 metru.

Základní kámen

      Protože Karel IV. byl nejen zaníceným věřícím, ale také zasvěceným mystikem, rozhodli o dni, kdy bude položen základní kámen nového mostu, astrologové. Vypočetli, že nejpříznivějším okamžikem položení základního kamene bude 9. červenec roku 1357, o páté hodině a jedenatřicáté minutě. V tomto datu a hodině se nachází palindromická řada lichých čísel, kterážto měla ochránit most před zbořením povodní a dalšími útoky zlých mocností.

9
7 /\ 7
5 /   \ 5
3 /      \ 3
1 /         \ 1

      Palindrom je slovo nebo skupina slov, která čtená oběma směry mají stejný srozumitelný význam. Ale ani příznivý okamžik, ani magické formule nedokázaly most zcela ochránit - několikrát byl poničen povodněmi, mj. v letech 1432 (zbořeno 5 pilířů), 1784 a zejména v r. 1890, kdy naplavené dříví z horního toku Vltavy zbořilo 2 pilíře a 3 klenby. (Více o pražských povodních najdete zde.)

Všechny v té době známé planety kromě Marsu byly v tento okamžik v astrologicky nejpříznivější poloze, totiž nad obzorem (Mars je symbolem velkých činů, ale též války). Kromě Marsu a Měsíce byly tyto planety v Raku a v Rybách, tedy ve vodních znameních. Slunce se právě nacházelo v ascendentu znamení Lva, heraldického symbolu Království českého. A navíc byl Saturn v konjunkci se Sluncem, což bylo v té době chápáno jako šťastné znamení, protože nepříznivý vliv Saturnu byl překonán působením Slunce.

Tajemná věž

      Na straně Starého města je most zakončen Staroměstskou věží. Ta je často považována za jednu z nejúžasnějších civilních gotických staveb na světě.

      Byla postavena podle návrhu Petra Parléře koncem 14. století Parléřovou hutí chrámu sv. Víta. Za stavbu odpovídal sochař a stavitel Michael Savoyen, zeť Petra Parléře a syn architekta katedrály v Kolíně nad Rýnem. Po něm převzal dům i dílnu r. 1385 kameník Petr, který se postaral o druhou fázi stavby, tj. vlastní dokončení věže. Tento skvost gotické architektury vznikal asi čtvrt století a kromě hlavních projektantů a sochařů se na práci vystřídalo asi sto kameníků.
      Síťová klenba, která podpírá vysoký průjezd věží, je zřejmě jakýmsi vývojovým předstupněm klenby svatovítského chóru, která pochází též od Petra Parléře. Z hutě Petra Parléře pochází také všechny sochy, které na věži nalezneme. Dnes jsou však již originály uschovány kdesi v lapidáriu Národního muzea a sochy jsou nahrazeny kopiemi.

      Věž samotná je architektonicky rozdělena do čtyř nebeských sfér, z nichž každá odpovídá jednomu živlu podle Aristotelova učení. Kromě toho odpovídá členění věže i středověkým představám o sociální hierarchii společnosti.

• zcela nahoře je sféra hvězdná, svázaná s živlem ohně;

Zde stojí sochy zemských patronů - sv. Vojtěcha a sv. Zikmunda. Na nejvyšším ochozu věže je pak osmačtyřicet trojlistů, tedy počet souhvězdí tradovaných od dob řeckého astronoma Ptolemaia až do 15. století.



• níže je sféra sluneční, spojená se vzdušným živlem;

Toto patro zdobí sedící postavy Karla IV. a Václava IV. Po stranách soch obou panovníků jsou znaky Starého Města pražského a Markrabství moravského. Uprostřed, mezi oběma postavami, je umístěna socha svatého Víta, patrona mostu, po jehož obou stranách jsou znaky Svaté říše římské a Království českého. Nad svatým Vítem je umístěn znak plamenné Svatováclavské orlice. Na kamenné konzoli tu vyčnívá plastika lva, heraldický symbol Království českého. Jedinkrát v roce, v pravé poledne na den svatého Víta (15. června), se stín lva dotkne erbu s orlicí, aby symbolizoval sepětí svatováclavské tradice s institutem královské moci.



• pod ní v úrovni oblouku brány je sféra lunární, spojená s vodním živlem;

Přízemí věže, které tvoří v celé šíři brána s gotickými oblouky a specificky síťovým obrazcem klenby v průjezdu, je na východní straně, směrem ke Křížovnickému náměstí, zdobeno freskami Veraikonu s anděly, obrazem lazebnice, emblémy ledňáčka ve věníku a nad obloukem pásem znaků zemí Koruny české a Měst pražských.



• nejníže leží sféra pozemská, odpovídající živlu země;

Na levé straně věže asi ve výši 2 metrů je drobné žertovné sousoší: sedící postava jeptišky, před níž klečí mnich a svoji neposednou ruku má pod její suknicí.

Při jedné z drobných oprav byly náhodou nahoře pod střechou objeveny dva záhadné nápisy, které čteny zepředu i pozpátku mají stejný text a nemají mezery mezi slovy. Tyto nápisy nedávají hlubší smysl, ale je prý v nich ukryta magická formule síly a moci. Zlý duch, který by se je pokoušel číst, se chytí do magické pasti - nekonečné smyčky, unaví se a upustí od zlých úmyslů vůči mostu. Podobné nápisy bývaly obvyklé na sakrálních stavbách zejména v Itálii.

Tajemno pokračuje

      Při (hypotetickém) pohledu z bývalé mostecké věže Juditina mostu o dni letního slunovratu, tedy 21. června, zapadá slunce za bazilikou svatého Jiří. Karel IV. však údajně nechal pro Karlův most použít mystický symbol ještě silnější - díváme-li se z vrcholu věže na katedrálu svatého Víta o letním slunovratu, zapadá slunce přesně v místě, pod nímž jsou za presbyteriem uloženy ostatky tohoto světce. Podle jiných pramenů zapadá o dni letního slunovratu slunce za katedrálou v místě, kde se nachází ve Svatováclavské kapli hrob svatého Václava, patrona a věčného vládce království.

      Kromě všech těchto tajemných symbolů je věž navíc i triumfálním, imperátorským obloukem na Královské cestě mezi Pražským hradem a Vyšehradem, tradiční korunovační pouti českých králů. Až budete procházet pod klenutím brány, pozvedněte oči vzhůru. Přímo nad vámi visí v místě, kde se ve svorníku sbíhají žebra křížové klenby, kamenná královská koruna. Symbol toho, že český král touto branou projíždějící je pomazán a korunován z Boží vůle. A právě Bohu nyní odevzdává svou korunu jako symbol zpět...

Malostranské mostecké věže

      Na opačné straně mostu se nacházejí dvě malostranské mostecké věže. Jsou to jednoduché stavby pevnostního typu, nacházející se po stranách brány. Nižší z věží je pozůstatkem Juditina mostu, není však původní, v roce 1591 byla přestavěna v renesančním slohu. Vyšší z věží byla založena až za vlády Jiřího z Poděbrad roku 1464, pravděpodobně na místě původní románské věže. Měla napodobovat Parléřův styl architektury, což dokládají zejména výklenky na průčelí, které však bohužel nikdy nebyly doplněny sochařskou výzdobou, jak se pravděpodobně původně zamýšlelo.

Další zajímavé odkazy na téma Karlův most:

Teoretický, laboratorní a terénní výzkum Karlova mostu (ČVUT Praha)
Sondážní průzkum Karlova mostu v roce 2002

Použité prameny:

http://fyzweb.cuni.cz/zajimavosti/astropraha/prochazka.htm
http://pis.eunet.cz/cz/praha/pamatky/karluv_most
http://www.pametihodnosti.cz/pamatka/434/praha__karluv_most_most.html
http://pragensia.tiscali.cz/art.asp?id=26