Život má pro nás někdy uchystána zajímavá překvapení. Tentokrát v tom, stejně jako minule, měl zase prsty kamarád Petr. A tak jsem se přesně po dvou letech a 7 měsících mohl znovu přenést do vznešené společnosti urozených pánů a dam.
Vyzbrojen novou technikou jsem v pátek třináctého vyrazil předjarním večerem do Anežského kláštera. Opět jsem se mohl, navzdory datu, pokochat krásnými kostýmy a úžasnou choreografií, která diváka hravě během chvilky přenese na práh 17. století. Omlouvám se předem všem za sníženou kvalitu fotografií, protože úroveň osvětlení byla často nad možnosti mé současné techniky.

Děkuji krásné neznámé pořadatelce za laskavé svolení k fotografování během představení a omlouvám se tímto umělecké vedoucí souboru Chorea Historica paní docentce Evě Kröschlové, že jsem se nezeptal přímo jí jakožto nejvyšší autority pořadatele.